Babička - Božena Němcová
Autor: Původ Boženy Němcové (4. února 1820 - 21. ledne 1862) není přesně znám. Mohla být dcerou sestry kněžny Zaháňské a manželé Panklovi je adoptovali nebo mohla být dcerou služky a panského kočího Panklových. Barbora Panklová jako malá žila v Ratibořicích, kde na ní měla velký vliv babička Magdalena Novotná. V sedmnácti se pod nátlakem vdala za úředníka Josefa Němce, se kterým měla čtyři děti. Jejich manželství nebyl šťastné, neustále se stěhovali, a nakonec se usadili v Praze. Právě manžel ji jako první seznámil s českou literaturou a vlastenci. Potom byl Němec přeložen do Uher a ona zůstala s dětmi v Praze. Nedostávala ale moc peněz a žili v chudobě. Své nejslavnější dílo Babička napsala v době smutku, kdy jí zemřel syn Hynek.
Celková charakteristika:
- rok vydání: 1855
- literární druh: epika
- literární žánr. povídka
- dvě dějové linie - příjezd babičky na Staré bělidlo a popis událostí, lidových zvyků a tradic na venkově
- hlavní motivy - soulad lidí a přírody (vliv J. J. Rousseau), harmonie života venkova, lidová moudrost (idealizovaná postava babičky, vlastenectví
- kompozice: 18 kapitol, prolog a epilog, epizody (příběh o Viktorce), vložky (lidové písničky), chronologie, vložená retrospektiva (vyprávění postav, především babička)
Děj a hlavní postavy:
V knížce můžeme sledovat dvě hlavní linie. Tou první je příjezd babičky na Staré bělidlo, kde stráví zbytek svého života mezi milovanými vnoučaty, jejichž výchovu si bere na starost. Postupně se setkává s dalšími obyvateli vesnice, a nakonec i s komtesou Hortensií a kněžnou Zaháňskou, která si babičku pro její upřímnost oblíbí. Druhou linií je popis událostí odehrávajících se během celého roku, především lidových zvyků a svátků, které ukazují harmonii mezi lidmi a mezi lidmi a přírodou.
Hlavní postavou je babička, jejíž starosvětské zásady a zvyky jsou v rozporu se světem, ve kterém žije. Přesto je všemi oblíbená pro její milou a dobrosrdečnou povahu, ochotu pomoct a upřímnost. Babička děti vychovává k poslušnosti, čestnosti a především zbožnosti. Děti svoji babičku milují, obzvlášť Barunka, která ji obdivuje a babička se pro ni stává vzorem správného života. Přestože babička děti často poučuje a spoustu věcí jim zakazuje, děti to nepovažují za příkoří, protože babička jim vždy ukáže, proč je to správné.
Dalšími důležitými postavami jsou Terezka a Jan Proškovi, kteří se kvůli své panské službě cítí být něco víc, přesto jsou k ostatním venkovanům přátelští; Kristla dobrosrdečná a veselá dívka, které babička pomůže, když jí mají odvést Mílu na vojnu; pan otec, panímáma a jejich dcera Mančinka, ke kterým babička s dětmi rádi chodí na návštěvu; dále Rýznburský myslivec, pan Beyer a jeho syn Orlík, bláznivá Viktorka, jejíž tragický osud vypráví babičce myslivec, ale prolíná se celou knihou.
Významnou roli hraje také kněžna Zaháňská a komtesa Hortensie. Kněžna je hodná a o své poddané se stará, ale kvůli jejímu postavení má od lidí jistý odstup a nezná je. Stejně tak mají poddaní odsup k ní, a proto kněžna ráda přijímá babičku a vyslýchá jí, protože babička k ní chová úctu, ale zároveň je otevřená a upřímná. Její schovanka komtesa Hortensie je také milá, obzvlášť se oblíbí děti, ale zároveň je nešťastná, protože kněžna ji chce vdát za šlechtice, kterého ona nechce. Babička ale promluví s kněžnou, a tím komtese pomůže, aby si mohla vzít malíře, kterého miluje.
Jazyk a styl: Jazyk je většinou spisovný, v přímé řeči se objevují nespisovné výrazy nebo vulgarismy. Odlišuje se řeč prostého lidu a panstva, ale také třeba zbožné babičky a myslivce nebo mlynáře. Velmi časté jsou archaismy nebo historismy a nářeční výrazy.
Vliv díla: Babička byla dvakrát zfilmována - v roce v 1940 (režie: František Čáp) s Terezií Brzkovou v hlavní roli a v roce 1971 (režie: Antonín Moskalyk), kde ústřední postavu ztvárnila Jarmila Kurandová.